St.James Park

Od doby, co zmizel Liam měl David opravdu hodně práce s členy své smečky, jak s novými, tak i se stálými, na které musel pořád dávat pozor. Hlavně na kluky, aby se jen neopíjeli a netahali mu do domu cizí dívky. Na svou neměl tolik času, vídali se pořád méně a méně, až to nakonec dopadlo tak, jak se dalo čekat. Nevydržela to, došla jí trpělivost a opustila ho. Od té doby se David uzavřel. Liamovi zalhal, že jede s Liv na hory, aby se vrátil. Ve skutečnosti však musel vypadnout, musel pryč od všeho a všech a hlavně od blízkosti té, kterou tolik toužil mít, ale nemohl. Vše, co vypadalo v jeho životě nadějně a cítil, že může být opravdu šťastný, vždy se něco pokazilo a David na to už byl vlastně zvyklý nebo měl by být. Tohle ho však bolelo natolik, že musel zmizet. Nemohl však zmizet napořád, nemohl nechat svou smečku napospas Liamovi. Sice je pravda, že byl Beta, ale zas takový spoleh na něj neměl, aby mu přenechal vedení nebo z něj snad udělal alfu a zmizel. Věděl, že za pár dní se bude muset vrátit...ale i tak doufal, že přijde na jiné myšlenky. Sbalil si tedy všechny věci, o kterých si myslel, že bude potřebovat. Neměl toho mnoho, vzal si jen potřebné oblečení a nějakou kosmetiku. Nepotřeboval toho moc, byl skromný a kdyby mu něco přece jen chybělo, tak si to koupí. Rozloučil se se členy své smečky a vyšel z domu. Tašku s oblečením si hodil do kufru a rozjel se k parku. Tam měli mít s Liamem sraz, aby mu předal klíče od domu a dal mu potřebné instrukce.
David přijel jako vždy dřív, zastavil na parkovišti a vystoupil z auta. Už se stmívalo a začal poletovat sníh, šel se projít, aby si vyčistil hlavu a také se na nějakou dobu rozloučil s Londýnem, který měl tak rád. I přes to vše, co se vše událo měl Londýn pořád rád a neopouštěl se mu lehko. Ještě méně byl nadšený z toho, že musí opustit svou smečku. Věřil však, nebo spíše doufal, že to Liam vše zvládne a on tak na něj bude moct být patřičně hrdý. Protože to zatím být nemohl. Dělala jednu krpu za druhou..ale i přes to ho měl David rád. Procházel se po parku a hlavou mu běhaly různé myšlenky. Míjel lidi, ale příliš se nerozhlížel, nechtěl totiž mezi nimi zahlédnout Liv. Je to už doba, co se s ním rozešla a on ji nekontaktoval, stejně by na ni neměl čas, tak proč. Celou tu dobu se jí spíše vyhýbal a nechtěl ji potkat ani dnes..Ona byla poslední, koho by dnes chtěl potkat...Obzvlášť, když opouští Londýn právě kvůli ní..

Doma slýchávala o velmi mocné Alfě. O něm, který bydlí v Londýně a nikdo na něj nemá. A ona zrovna přišla o smečku, tedy přesněji její smečka byla vyvražděna lovci a ona jako jediná přežila. Neví přesně proč ji onen lovec v tu noc nezabil, ale když se podíval do jejích dovubarevnýchočí najednou strnul a minul. A on nikdy neminul! Prostě ji nechal žít. Odešel a nechal ji tam napospas čemukoliv co jí čekalo. Opuštěnou betu, která přišla o všechny ve svém životě. Přišla o svou rodinu, o svou alfu. A teď ji nezbyde nic jiného než se přidat k jiné smečce, jinak bude vyvrhel a tak by dlouho nepřežila.
Neměla dost síly, tak se raději potulovala v lidské podobě, tak na sebe alespoň nepoutala pozornost. Měsíc už měla v malíčku, takže ten ji strach nenaháněl. Její vlčí oči ale nebyly žluté jako u všech vlků, ale modré. Modré jako led, takové které mají vlci, kteří zabijí někoho sobě velmi blízkého, nerada o tom mluvila. Bylo to její velké tajemství. Proto se nechtěl aměnit ve vlka, takoví vlci jsou i ostatním proti srsti.
Ale tentokrát si řekla že smečku najde a velikého Davida také. Přijela do Londýna a podle pachu ho okamžitě našla. Velký Alfa, ten nejde jen tak přehlédnout. Oblékla se obyčejně, nechtěla vykukovat z davu. Nechtěla s emu okamžitě klanět a dvořit a prosit ho aby ji vzal do smečky, nejdřív ho chce poznat. Jestli je opravdu takový jakého znala z vyprávění.
Uviděla ho v dálce, šel zrovna parkem. Nejdřív si ho prohlédla, nečekala že bude vypadat až tak dobře. Předtím ve smečce měla jako Alfu ženu, takže to moc nevnímala. Narovnala hlavu, upravila si vlasy a zamířila jeho směrem. NAdechla se a zastavila se přímo před ním. "Pěkný den přeji, jste David?" otevřela na něj své dvoubarevné oči a zadívala se do těch jeho. Vypadal nervozně, podrážděne, sakra..to asi nedopadne dobře.

David moc nevnímal okolí. Vždy byl ostražitý a jedním uchem poslouchal, co se kolem něj děje, aby ho nikdo nemohl překvapit. Jistě, jako alfa neměl moc mezi vlky konkurenci, navíc měl tolik zkušeností, že jen málokterý by jej mohl přemoct nebo ho zabít a stát se tak alfou místo něj. Ani z lovců si nedělal těžkou hlavu, byl až moc chytrý na to, aby jej mohli poranit nebo dokonce zabít. Jenže démoni-z těch měl vítr, protože proti nim byl i se všemi svými schopnostmi téměř bezmocný. Jenže dnes byl duchem nepřítomen. Myslel jen na to, až vypadne na chvíli z tohoto města. Z města, ve kterém toho tolik zažil. Potkal tu svou první lásku. V té době byl přesvědčen o tom, že je to ta pravá a chtěl s ní být navěky, proto ji kousl, aby se proměnila ve vlka. Tenkrát ještě jako ne příliš zkušená Beta nevěděl, že ve vlka nemůže proměnit kohokoliv. Netušil, že jeho Samantha byla příliš slabá..proto se také stalo to, co se dalo očekávat. Samantha zemřela a s tím také naděje Davida, že by se mohl ještě někdy zamilovat. Nechtěl, bál se, že o svou lásku znovu přijde. Proto se uzavřel do sebe a nepouštěl si k tělu nikoho, jen pár členů ze své smečky..žádnou z žen..až do chvíle, kdy potkal Liv..Ta byla jiná. Obyčejná dívka, která však byla něčím neobyčejná,aspoň pro něj. Avšak dlouho se bránil těm citům a chtíči. Nechtěl, aby trpěla tím, že na ni nebude mít čas kvůli svým povinnostem vůči smečce..Nakonec však podlehl a to byla chyba...jenže nelituje. Zažil s ní nádherné chvíle a i když to trvalo jen chvíli, nemůže ji dostat z hlavy, proto odjíždí..
Je myšlenkami úplně jinde, když v tom uslyší hlas. Probere se ze svého myšlení a zaměří se na osobu, která na něj promluvila. Změří si ji pohledem, jak to dělá a hned podle pachu pozná, že před ním stojí velmi nervozní Beta. Neudivilo ho, že zná jeho jméno, ale trochu ho překvapilo to tykání. Většinou k němu přistupovali vlci jinak, s úctou a pokorou...místo odpovědi jí položí otázku "Kdo se ptá?" zvedne jedno obočí a znovu si ji prohlédne.

Na první pohled poznal, o koho se jedná. Jenže není zvyklý na takové chování. Pokud s ním chce nějaká Beta mluvit, tak ať se nejdřív představí. On není žádný hej nebo počkej..

Je však rád, že už nebloudí v myšlenkách a také by ho zajímalo, co tu dělá Beta bez smečky a co chce po něm. Napadlo ho, že asi nejspíš hledá smečku, ale v duchu se "modlil", aby to tak nebylo a on nemusel kvůli tomu zůstávat. Liamovi ji nemohl přenechat, protože by to ještě dopadlo jako s Gwen, která se nakonec musela odstěhovat a Liamovi se vyhýbá..Kdyby nechal ptáka v kalhotách, nemusel by to David řešit a mohl by odjet na delší dobu, než jen na týden...

Popravdě měla duši až v kalhotech. Nebyla zvyklá se někomu vnucovat. Většinou měla svou vlastní hlavu a ve své bývalé smečce si většinou dělala co chtěla. Ale teď jí šlo o krk, sama by nepřežila, nebo by jen přežívala což rozhodně nechtěla.
Dívala se na něj a když promluvil strnula, měl hrubší hlas než si představovala. "Omlouvám se, jsem Annie de Sentagio. Nechtěla jsem vás vyrušit, ale nenapadlo mě v tuhle chvíli jak jinak to udělat." No jo ta její upřímnost, zatím to jde...teda myslela si to.
Podívala se na něj a nadechla se.

"Nerada někoho takhle zastavuji v půlce cesty. Je to vrcholově neslušné, ale...mohli bychom si někde promluvit? Chápu neznáte mě, vůbec nevíte co odemě očekávat. Ale popravdě, potřebuji vás." řekla a přešlápla si.
Bože co to s ní je? říkala si sama pro sebe, protože takovou malou dušičku kterou měla teď, to snad nikdy neměla...třeba David nebude chtít ve své smečce takovou zapčklou vlčici, možná se měla chovat tak jako obvykle. Ale neodehnala by ho tím hned? Ne! To nemohla riskovat, prostě si s ním promluví, navrhne mu svou prosbu a prostě uvidí jak to bude dál. Buď ji přijme nebo ne.

Po jeho otázce strnula a David si toho hned všiml. Netušil, jestli je to tím, že je alfa nebo, že se lekla jeho hlasu, tak se raději pousmál, aby z něj nešel takový strach. Představila se mu a navíc se omluvila. Její tón hlasu se změnil, slyšel v něm nervozitu, ale i strach. Ihned pochopil, proč je asi vystrašená. Nejspíš přišla o smečku nebo ji z ní vyhodili, každopádně mu bylo jasné, že dnešní odjezd se odkládá. Za normálních okolností by se zlobil a také by to na něm šlo znát, jenže teď nemohl. Bylo mu jí líto..vypadalo jako vyplašené štěňátko, které neví, kde má maminku. Nemohl na ni být zlý. "To je v pořádku." řekl mile, aby ji aspoň trochu zbavil těch obav, které z ní cítil a poté ji nechal mluvit. Jakmile domluvila, kývl hlavou. "Jistě, že si můžeme promluvit, ale abych vás, Annie ušetřil vysvětlování, tak přejdeme hned k věci." znovu se pousmál, aby se ho nelekla a pak se jí zadíval do očí.. "Je mi jasné, že nejspíš hledáte novou smečku, ale není mi jasné proč..Co se stalo s vaší smečkou a kde máte svého alfu?" vykal jí, protože ji neznal. Neznámým lidem vykal,jak se to sluší a patří. David byl za každých okolností galantní a přímý. Neměl rád, když někdo chodil okolo horké kaše, proto chtěl vědět, co se stalo..nakrčil čelo a čekal na její odpověď.  

Ani ve snu by jej nenapadl důvod, proč je ta mladá Beta tady...Je fakt, že se už s lovci setkal, ale to nebyl ten důvod, proč přišel o své rodiče. Při pomyšlení na ten den mu ještě teď běhá mráz po zádech..nechápe a nikdy nepochopí, jak mohl být tak hloupý..jak mohl tak slepě věřit vlkovi..pustit si jej k tělu, do své rodiny a nakonec dovolit, aby vyvraždil celou rodinu...jen jeho nechal žít. Ta touha po tom stát se alfou byla větší, než jejich přátelství..to si David myslel, avšak on nikdy nebyl jeho přítel, ten vrah měl v úmyslu celou tu dobu počkat na vhodný okamžik, zabít jeho otce a stát se tak alfou. To však David nemohl dopustit...a také díky té zlosti, kterou cítil..nakonec na nic nečekal a rozsápal toho alfu..To byl ten důvod, proč se stal alfou. Vlastně nikdy alfou být nechtěl, netoužil po tom, avšak osud tomu chtěl jinak a on se své role ujal poctivě. Všem byl učitelem, rádcem, ochranářem, ale i přítelem...proto ho členové jeho smečky měli tak rádi...

Vyslechl si ji a dokonce se usmál. Spadl ji kámen ze srdce a už si připadala tak nějak lépe. Nestihla mu pomalu ani odpovědět a on už na ni vychrlil to co po něm chtěla.
"Popravdě máte pravdu, hledám smečku. Je to tak divné, celý život jsem žila v jedné a teď? Prostě jsem musela vyhledat vás. Alfu o které jsem tolik slýchávala. Celou mou smečku vyvraždili lovci, jen mě ne...nechápu to doteď. Bylo by lepší kdybych zemřela s nimi, necítila bych se tak strašně špatně." vydechla a podívala se na něj.

Rozhodně neměla v plánu se vnucovat, ani náhodou.. sice je ted nervozní ale nejakou svou vlastní uctu ještě má a nikdy by se před nikým nesnižovala...už tak dělá dost. A pořádný Alfa by nikdy nedovolil aby se ho jeho vlci báli a dělal z nich podřadnější zboží. Tak doufá že David bude mít pochopení, už tak pochopil z jejího postavení o co jde, hloupý určitě nebude.

Šlo na ní vidět, že si oddychla a taky, že se trochu uklidnila. Hned na ni byl lepší pohled. Jako alfa byl velmi starostlivý a nerad viděl nějakého vlka nebo vlčici se trápit a bylo jedno, zda je člen jeho smečky či nikoliv. Viděl na ní tu plachost a obavy, co bude dál. Nechal ji však mluvit a pousmál se nad tím, jak o něm mluvila. Líbilo se mu to..mluvila o něm, jak kdyby byl nějaký Bůh. To on však nebyl a ani se tak necítil, prostě když mohl, tak pomohl, jako by to měl dělat každý alfa. Nepřipadal si nějak výjimečně, to vůbec. Usmíval se při jejich slovech, po chvíli mu však úsměv z tváře zmizel neznámo kam. "Lovci?" opakoval po ní.. "Vyvraždili celou smečku?" nechápavě zopakoval. Nemohl pochopit, jací lovci to museli být, když vyvraždili celou smečku. Vlci jsou ve smečce téměř nedostižní, aspoň v jeho smečce to tak je. Všichni se semknou a brání jeden druhého. A David by v žádném případě nedopustil, aby se stalo něco někomu z jeho smečky a už vůbec není tak hloupý, aby se nechal zabít. Musela to být nějaká slabá smečka..pomyslel si, nahlas to nevyslovil, nechtěl působit namyšleně, protože to nebyl ani zdaleka. Nechal ji domluvit a po její poslední větě se zamračil. Tak nějak už automaticky ji chytil za paži. "To neříkej." zavrtěl hlavou a aniž by si to uvědomil, začal jí tykat, jak kdyby už patřila do jeho smečky. Paži ji pustil. "Neboj se, já tě v tom nenechám." ujistil ji s mrknutím oka. "Moje smečka se ti bude líbit. Je v ní jen jedna dívka a určitě si budete rozumět." zaradoval se nad tím. Určitě bude Gwen ráda, že má k sobě parťačku a třeba ji to donutí se vrátit do domu. Teď se jí však zabýval nechtěl, Gwen byla ta poslední, koho chtěl řešit. Teď měl na starosti jinou dívku. "Nejsi hladová?" prohlédne si ji a až pak si uvědomí, že jí tyká. "Automaticky jsem ti začal tykat, takže mi také říkej Davide. Všichni členové mé smečky mi tykají." ubezpečí ji a potom čeká na odpověď. Je mu jasné, že odjezd se nekoná, ale kdo ví..třeba ho ona přivede na jiné myšlenky a nebude tak myslet na Liv. Vrtá mu totiž v hlavě, co to bylo za lovce..ptát se jí na to zatím nechce. I ona by měla přijít na jiné myšlenky a hlavně se najíst..

Jeho tón při zopakování toho že ji vyvraždil někdo celou smečku se jí absolutně nelíbil. "Je na tom snad něco špatně? Ano! Všechno je na tom špatně." lehce zvýšila hlas, tak nějak jí přišlo že se jí směje...
Ale když zjistila že jí opravdu chce do smečky trochu se uklidnila..."Opravdu tedy můžu to vaší..tvé...smečky?" po jeho tykání mu začala taky tykat, aby to nebylo divné.
"Já měla ve smečce dost dívek, rozumněly jsme si tak třeba máš pravdu, třeba to půjde...Třeba nebudu na obtíž." zhluboka se nadechla a podívala se na Davida. Ted by si nejraději dala panáka něčeho tvrdšího vyvalila se na gauči a usnula.
"A kde vlastně bydlíte? Máte nějaký dům nebo každý bydlí tak nějak odděleně, což zní divně, jste smečka. A promin, snad nejsem moc vlezlá." odfoukne si vlasy z čela a prohrábne si je. Tmavé dlouhé kadeře ji splývají na ramena a na záda, je docela pěkná, teda vždycky si to o sobě myslela.

Hlava mu to nebrala. Nechápal nic..v hlavě mu zněly otázky: Jak mohl někdo vyvraždit celou smečku? Co to bylo za smečku, když se něco takového stalo? Kdo byli ti lovci, že to dokázali? A proč nezavraždili i Annie? Bylo to zvláštní a ani Annie netušila, proč se to stalo. Její zvýšený tón zaregistroval a za normálních okolností by ji poučil o tom, jak se má Beta k Alfě chovat..jenomže v jejím případě udělal výjimku a nechal to být. Raději ji uklidnil a nabídl jí místo ve své smečce. Šlo na ní vidět, jak ji to překvapilo a také uklidnilo. Po její otázce se pousmál a kývl hlavou. "Já tě přijmu moc rád a kluci budou jistě nadšení a Gwen..o té ani nemluvě." ujistil ji, i když si tím sám nebyl tak moc jistý. Annie byla opravdu moc pěkná a David se obával, jestli Liamovi nezamotá hlavu jako se to na chvíli povedlo Gwen. Měl slabost pro plaché dívky, proto David doufal, že se bude držet zpátky. Snad ho ta Kanada změnila, doufal v to. Také se obával toho, zda Gwen nebude na Annie žárlit. Přece jen je Annie atraktivní a Gwen už nebude u kluků středem pozornosti jako doteď. S tím ji však nemohl zatěžovat, proto se snažil všemožně, aby se cítila dobře. "Na obtíž nebudeš, to se neboj." Znovu ji ujistil a pokusil se ji uklidnit. Líbila se mu, ne jako žena, ale tím, jak se obávala a také jí chtěl pomoct. Svou roztomilostí mu nějak učarovala, že ji přijal do své smečky bez toho, aniž by si ji nějak proklepnul, jak to míval ve zvyku. Annie byla výjimka. Dívka, která přišla takovým způsobem o svou smečku..nesetkal se s tím a v duchu doufal, že už se s tím ani znovu nesetká.
Nechtěl už mluvit o smečce, chtěl, aby je poznala sama a udělala si obrázek. Ovšem jeho starostlivost se nedala popřít, proto jí položil otázku, zda není hladová. Místo odpovědi na něj vychrlí otázky. "Zvědavá." řekne a usměje se
"Bydlíme všichni v jednom domě v lese, kromě Gwen. Ta žije v domě s rodiči, ale každý den chodí na tréninky." Uzavře to, nechce se o Gwen bavit a vysvětlovat Annie, proč nebydlí Gwen v domě s nimi. Nechce ji s tím zatěžovat a také nechce, aby si o Liamovi myslela něco špatného, když ho bude muset poslouchat, až bude David pryč. Nakonec se rozhodne, že Annie ukáže dům hned a při té příležitosti si aspoň vybalí. "Pokud chceš, můžeme tam hned zajet, já ti udělám něco k jídlu a vybereš si pokoj. Nikdo tam nebude, kluci trénují na louce dál od domu, takže se nemusíš bát, že by na tebe chrlily otázky nebo tak." Ubezpečí ji, aby neměla trému, poté se otočí směrem k parkovišti. "Tam mám auto, tak můžeme hned vyrazit." ukáže rukou směrem, kde má zaparkované své auto a pohledem znovu vyhledá Annie. Na tváři mu hraje milý úsměv, aby neměla obavy, že jí chce zneužít nebo tak. To by si David nikdy nedovolil. Byl Alfou za každých okolností a navíc by se nikdy nezapletl se členkou své smečky. Uznával heslo: Co je v domě, není pro mě. A to také dodržoval...Ovšem myšlenky na plány odchodu z města byly tatam a Davidovi to ani tak moc nevadilo. Vždy nadšeně přivítal nového člena do své smečky a teď tomu nebylo jinak..